Vlaková epizoda
Tak jsem se přeci jenom dokopal k napsání příspěvku, co (snad) bude mít hlavu i patu. Je to útržek z dění kolem podzimních prázdnin. V tu dobu jsme se totiž vydali na zchátralý statek našeho spolužáka. Stavba se bude prodávat, takže to byla poslední možnost, kdy jsme tam mohli pobýt...a pobyt to byl pěkný.
Objekt se nachazí ve vesničce Karle blízko Svitav, což je odhadem z Kralup hodně daleko. Několik šťastlivců bylo na místo dopraveno autem (jak se to vezme, někomu může příjít několikahodinová cesta v zavalení rozličných věcí ne zrovna šťastná), ale já a další 4 lidi (Kuba, Gerard - Tomáš, Jonatán a Alenka) jsme museli použit vlak, a to hned 3 - rychlík VSACAN, osobák (nazveme ho třeba Ludvík) a motorák pod nadvládou přísného průvodčiho (moc přísného).
Všechno to začalo velmi napínavě...Kuba s Alenkou totiž prodělali zpoždění autobusu a proto jen díky tomu, že i náš VSACAN byl zpožděn stihli tento vlak. Další cesta pokračovala ve velmi...velmi uvolěném duchu.
Při cestě z Kralup do Prahy jsme načali Zelenou (pro neznalé Peprmintový likér) a každý si dal asi 2 loky - na zahřátí samozřejmě. Teď mě napadá proč jsme se chtěli zahřát když slunce pálilo do oken a bylo nám dost teplo. Asi to nebyl ten pravý důvod, jsem to ale hlava děravá. Cesta v uličce ubíhala celkem rychle a tak jsme se dostali až na pražské hlavní nádraží, kde přistoupil Jonatán a začal nás nabádat k nepřístojnostem. Jonatán pije a pije, pije dost a pije stále, a tak jsme pili s ním, avšak většinou nepije vodu ale alkoholické nápoje různého původu, a tak se stalo, že jsme během dvouhodinové cesty do České Třebové spořádali 2 litry vína, litr zelený, litr vodky a půl litru jelzina (kdyby seznam nebyl úplný, tak mě doplňte), také jsme trochu shishovali...jojo vlaková pohodička, do české Třebové jsme dorazily v celkem dobré náladě, s pomocí paní průvodčí a mých komunikačních schopností nalezli Ludvíka (nechápu proč mi Alenka nevěřila, že je to on) a pokračovali do Svitav. Během této cesty se podle mě nic zvláštního nestalo...tuším. Pří výstupu z vlaku ale následovala tragédie, Jonatán si totiž vruce nesl skleněný půllitr a upustil ho na betonové nástupiště, půllitr jen rozlučně zazvonil a bez okolků se rozpadl na nemálo střepů. Toho si všiml přísný průvodčí a chtěl aby to bylo zameteno, snažil se Tomášovi s Jonatánem vysvětlit, že lopatku jim půjčí paní v budce, ale oni to nemohli nebo nechtěli pochopit, každý příběh má ale dobrý konec a chlapci to pochopili a nástupiště pečlivě zametli. Potenciální nebezpečí bylo ve Svitavech zažehnáno. Jaké to bylo překvapení když pan přísný průvodčí jel s námi motorákem do Vendolí (kde byl cíl naší cesty, odtamtud nás měl odvést Jiří autem). Celou cestu se tvářil jaksepatří přísně a nedůtklivě, ani se mu nedivím. Všechno vyšlo podle plánu a my jsme s pomocí naší vedoucí Alenky vystoupili na správném místě. Všichni jsem byli trochu společensky unaveni, nejvíce asi Tomáš s Jonatánem, kteří usli pod železniční cedulí. Kuba si našel mnohem vhodnější lože a to v plechové boudě na zastávce na lavičče. Já jsem několik minut okouněl a pak jsem si také šel odpočinout do boudy, kam nefoukal vítr a bylo v ní velmi příjemně, což mě dovedlo až ke spánku. Co se dělo s Alenkou nikdo neví, ona sama říká, že neusnula. Zapoměl jsem úvest to, proč jsme vlastně šli spát, stala se totiž chyba a my protože jsme dobrý, přijeli jsme o hodinu dříve než bylo v plánu a naši automobilisté ještě nebyli na místě. Zpět k příběhu. Spali jsme asi hodinku, probudilo mě až vybrování mobilu, velmi mě překvapilo, dalo by se říci, že až přílíš, snad proto jsem mobil upustil na zem a odporoučel se poté z úzké lavičky za ním. Nicméně radost byla obrovská, volal totiž Jiří, že je už na místě a zárověň mi vynadal, že jsme někde jinde (protože je slepýš a neviděl nás), nebyla to samozřejmě pravda, byli jsme jen trochu maskovaní.
Jiří nás odvezl na statek. Tam všichni z vlaku kromě mě a Jonáše šli spát (a přišli tak o mnohá dobrodružství), spali a spali...spali dlouho a ani za rané noci se nechtěli bavit a požít nějaké ty posilňovače nálady. Tak tedy skončila vlaková epizoda a nadešly další...o některých z nich se možná rozepíšu příště.
Tak jsem se přeci jenom dokopal k napsání příspěvku, co (snad) bude mít hlavu i patu. Je to útržek z dění kolem podzimních prázdnin. V tu dobu jsme se totiž vydali na zchátralý statek našeho spolužáka. Stavba se bude prodávat, takže to byla poslední možnost, kdy jsme tam mohli pobýt...a pobyt to byl pěkný.
Objekt se nachazí ve vesničce Karle blízko Svitav, což je odhadem z Kralup hodně daleko. Několik šťastlivců bylo na místo dopraveno autem (jak se to vezme, někomu může příjít několikahodinová cesta v zavalení rozličných věcí ne zrovna šťastná), ale já a další 4 lidi (Kuba, Gerard - Tomáš, Jonatán a Alenka) jsme museli použit vlak, a to hned 3 - rychlík VSACAN, osobák (nazveme ho třeba Ludvík) a motorák pod nadvládou přísného průvodčiho (moc přísného).
Všechno to začalo velmi napínavě...Kuba s Alenkou totiž prodělali zpoždění autobusu a proto jen díky tomu, že i náš VSACAN byl zpožděn stihli tento vlak. Další cesta pokračovala ve velmi...velmi uvolěném duchu.
Při cestě z Kralup do Prahy jsme načali Zelenou (pro neznalé Peprmintový likér) a každý si dal asi 2 loky - na zahřátí samozřejmě. Teď mě napadá proč jsme se chtěli zahřát když slunce pálilo do oken a bylo nám dost teplo. Asi to nebyl ten pravý důvod, jsem to ale hlava děravá. Cesta v uličce ubíhala celkem rychle a tak jsme se dostali až na pražské hlavní nádraží, kde přistoupil Jonatán a začal nás nabádat k nepřístojnostem. Jonatán pije a pije, pije dost a pije stále, a tak jsme pili s ním, avšak většinou nepije vodu ale alkoholické nápoje různého původu, a tak se stalo, že jsme během dvouhodinové cesty do České Třebové spořádali 2 litry vína, litr zelený, litr vodky a půl litru jelzina (kdyby seznam nebyl úplný, tak mě doplňte), také jsme trochu shishovali...jojo vlaková pohodička, do české Třebové jsme dorazily v celkem dobré náladě, s pomocí paní průvodčí a mých komunikačních schopností nalezli Ludvíka (nechápu proč mi Alenka nevěřila, že je to on) a pokračovali do Svitav. Během této cesty se podle mě nic zvláštního nestalo...tuším. Pří výstupu z vlaku ale následovala tragédie, Jonatán si totiž vruce nesl skleněný půllitr a upustil ho na betonové nástupiště, půllitr jen rozlučně zazvonil a bez okolků se rozpadl na nemálo střepů. Toho si všiml přísný průvodčí a chtěl aby to bylo zameteno, snažil se Tomášovi s Jonatánem vysvětlit, že lopatku jim půjčí paní v budce, ale oni to nemohli nebo nechtěli pochopit, každý příběh má ale dobrý konec a chlapci to pochopili a nástupiště pečlivě zametli. Potenciální nebezpečí bylo ve Svitavech zažehnáno. Jaké to bylo překvapení když pan přísný průvodčí jel s námi motorákem do Vendolí (kde byl cíl naší cesty, odtamtud nás měl odvést Jiří autem). Celou cestu se tvářil jaksepatří přísně a nedůtklivě, ani se mu nedivím. Všechno vyšlo podle plánu a my jsme s pomocí naší vedoucí Alenky vystoupili na správném místě. Všichni jsem byli trochu společensky unaveni, nejvíce asi Tomáš s Jonatánem, kteří usli pod železniční cedulí. Kuba si našel mnohem vhodnější lože a to v plechové boudě na zastávce na lavičče. Já jsem několik minut okouněl a pak jsem si také šel odpočinout do boudy, kam nefoukal vítr a bylo v ní velmi příjemně, což mě dovedlo až ke spánku. Co se dělo s Alenkou nikdo neví, ona sama říká, že neusnula. Zapoměl jsem úvest to, proč jsme vlastně šli spát, stala se totiž chyba a my protože jsme dobrý, přijeli jsme o hodinu dříve než bylo v plánu a naši automobilisté ještě nebyli na místě. Zpět k příběhu. Spali jsme asi hodinku, probudilo mě až vybrování mobilu, velmi mě překvapilo, dalo by se říci, že až přílíš, snad proto jsem mobil upustil na zem a odporoučel se poté z úzké lavičky za ním. Nicméně radost byla obrovská, volal totiž Jiří, že je už na místě a zárověň mi vynadal, že jsme někde jinde (protože je slepýš a neviděl nás), nebyla to samozřejmě pravda, byli jsme jen trochu maskovaní.
Jiří nás odvezl na statek. Tam všichni z vlaku kromě mě a Jonáše šli spát (a přišli tak o mnohá dobrodružství), spali a spali...spali dlouho a ani za rané noci se nechtěli bavit a požít nějaké ty posilňovače nálady. Tak tedy skončila vlaková epizoda a nadešly další...o některých z nich se možná rozepíšu příště.

3 Comments:
At 10:17 AM,
Anonymous said…
Jé, tak ty už jsi napsal naší vlakovou epizodu?:)Myslim žes to popsal pěkně...jo a já fakt nespala, já tam seděla, bylo mi pěkně blbě a snažila sem se neusnout pač sem si řikala že by to dopadlo blbě, kdybysme všichni spali...nj:)...super příspěvek
At 10:09 PM,
Bludra said…
Tak si říkám, že je ještě dobře, že jsem tam nebyl... protože by mně někdo určitě poblil, při mý smůle :)
At 10:47 PM,
Etnobadigo said…
Myslim, ze tam nikdo neblil, nakonec i zahadny kolac na zahrade byl vysvetlen - pry tam jirka vylil zybtek polivky :D
Post a Comment
<< Home