Amátérská báseň složená v cukuletu
Když se tak z okna dívám,
zlé túšení v kostech mívám.
Mlha se valí na můj rodný kraj,
na náš nelahozeveský ráj.
Jen pojď ty mlho do mé síně,
ja zvednu se líně,
uchopím ladně svůj mocný meč,
teď breč ty hloupá mlho, jen breč.
Ne, mlha se nedá skolit mečem.
Směje se zlomyslně a do bytu teče.
Mlhá je hustá, je všude a padá.
Zvolna se do našeho kraje vkrádá.
Já nejsem básník,
ne, ni ve vašich očích,
Mou disciplínou je rým,
toť má láska skrytá.
Rým ze mě skočí
jako kočka hbitá,
nikdy se za mnou víc notočí,
nejsem básník, vím to, vím.
Globální ochlazování
Když jsem se dnes ráno probudil a pohotově vyskočil z mého pelíšku tak jak to dělávám, dostal jsem už potřetí za sebou nehoráznou facku, odporný chlad se mi zaryl pod nehty, vlasy, kůži a další rozličné části těla. Pomyslel jsem na nejhorší - tenhle rok už si tepla neužiju. K smrti nesnáším zimu, je to jedno z nejopdornějších ročních období a dokáže mi vesele kazit život, a dělá to ráda, pravidelně každý rok. Každý rok musím trpět rozverné hrátky matky s přirody s nám ubžáky. O co ji sakra jde? Když v téhle době vylezu ráno z postele, zahřeju se nejdříve tak do hodiny, nedá se to snášet, zima je všude, číhá na svou kořist, nastavuje svou nevlídnou dlaň, spřádá nekalé plány a vtahuju mě do tohoto divadla, s kterým nechci mít nic společného. Nechápu ty šílence co se pořád obávají globálního oteplování, teplo je mnohem příjemnější než zima, asi to nechápu, je to určitě jejich vina. Zcela jistě se bojí toho, že se v České republice utvoří poušť ,a proto využili nějaké síly k ochlazení země. Je to jasné kvůli nim já a mnoho ostatních lidí trpí. Asi se spřáhli s bohem (ačkoliv bůh není, alespoň v mojí představě o světě) nebo s ďáblem (s tím je to asi tak nastejno jako s bohem, i když mohu připustit jeho existenci ztělesněnou špatností lidí), možná s americkým prezidentem nebo svojí babičkou, nevím, nedokažu posoudit, každopádně je to velice podlá věc. Tak napsal jsem několik řádku a alespoň trochu si zahřál prsty :), bohužel zima mě bude čekat jěště několik měsíců. Omlouvám se všem blízkým, ale v tomto přechladném čase se mým nejlepším přítelem stává vyhřátá postel. (Neplatí pro přátele co dokážou zahřát - pozn. autora :))
A tak se narodil...
V tomto světě plném lidí řídících se svým konzumním instinktem existuje mnoho blogů. Blog je něco jako fenomén dnešní doby, avšak je s ním prazle nakládáno, internetový uživatelé - nejspíše zelenáči ho sestavují jako náhradu internetových stránek, příspěvku o jejich osobě je pramálo a převažuje nekvalitní materiál zkopírovaný odněkud z temných vod internetového brouzdaliště. Jsou to prostě bloggerští barbaři.
Vždyť ja vlastně nemám rád blogy, už kvůli tomu co jsem napsal nahoře, tak proč si základám blog, proč? Nevím, třeba nechci zaostat nad dalšími tak "nadčasovými" lidmi, třeba potřebuji světu nabídnout své psané názory, třeba chci jenom vyzkoušet jak se k blogu budu chovat.
Není cesty zpět, blog je založen, a tak je mi líto nechat ho jen tak prachsprostě ležet prázdný na internetovém smetišti. Snad se o něj budu dobře starat a často přispívat svými (pro někoho možná nestravitelnými) názory a třeba se od něj i něco o sobě naučím.
V době kdy se z televize dozvídám, že Jablonec vstřelil druhý gól, rodí se tento blog...