Heeej iNet aneb jak Etnobadigo k blogu přišel

Wednesday, November 29, 2006

V čem tkví podstata asertivity

Dneska jsem na serveru ftipky.cz našel bezva příspěvek, takhle nějak to vypada i v reálu, čtěte a žasněte:

Do krokodýlova jezírka chodí žába na ryby.

Krokodýl se kvůli tomu hněvá a v duchu si povídá:
"Zeptám se žáby, jestli mi chodí na ryby.
Když odpoví, že ano, sežeru ji, protože je drzá,
a když odpoví ne, sežeru ji taky, protože lže."

Na druhý den si hlídá krokodýl svoje jezírko,
a když přijde žába, ptá se jí:
"žábo, chodíš mi na ryby?"

Žába se na něj podívá a povídá:
"Víš co krokodýle, běž do prdele!"

Sunday, November 26, 2006

Studenťák

Náš studentský ples dopadl velmi dobře na to, jak vyhrocená situace vypadala několik dní před ním (snad i v den plesu), jak jsme si zkoušeli co vydrží naše nervy a kdo unese nejvíc urážek :)

Ale nebyla by to smůla, aby se snad hned na začátku něco nepřihodilo. Úředníčči v KASS si nenápadně zfalšovali smlouvu o pronájmu sálu a zkoušeli jestli jim na to skočíme. Nechci podceňovat úředníčky, ale jejich velice rafinovaný způsob falšování přepsáním číslice 6 na číslici 8 mě velice pobavil, zvláště když na našem originálu byla číslice 6 v pořádku.

Před příchodem návštěvníků bylo potřeba udělat několik věcí, z nichž tou nejvýznamnější bylo asi uvedení půlnočního překvapeni do praxe, podařilo se nám to celkem dobře a hlavní bylo to, že se splnil můj požadavek, který jsem hlásal před vymyšlením zápletky, že to musí být totální p******a. Herecký výkon naší třídni profesorky Zorky byl bravurní, její úvodní kroky do rytmu electromusic Freestyler museli každého potěšit.

Vrcholem (jestli se tak dá říkat něčemu co vypukne hodinu a čtvrt po začátku) večera mělo být naše předtační trénované již drahnou dobu. Myslím, že nervózní byl každý, mě(a určitě a dalším) pomohly oslabovače nervozity a posilňovače nálady. Nakonec jsme to podle ohlasů zvládli dobře a všem se to líbilo, i když mě se zdálo, že se prostě nemůžu trefit do rytmu a pořád do někoho vrážím, no už se těším na video.

Po předtančení mezi námi zavládla dobrá nálada, kterou jsme stále posilňovali(do únosných mezí samozřejmě). Nevím jak ostatní, ale já se bavil rozhodně dobře a čas plynul jak voda.

Nadešel čas půlnočního překvapení a myslím, že nervozita už nebyla taková jako při našem prvním vystoupení, alespoň já sem tomu nevěnoval přílišnou důležitost. Nakonec se snad taky líbilo, slyšel jsem i názory, že bylo lepší než předtančení.

Popůlnoční čas si již moc nepamatuju, na plese se asi už nic významného nestalo. Ve dvě hodiny začali odcházet i poslední noční ptáci. Trochu jsme uklidili sál, zbalili si svě věci a rozešli se.

Já se například rozešel do vinárny, kde jsem čekal až mi pojede vlak...z nádraží :)) Pak už jsem byl rád že jsme se došoural domů.

Druhý den jsem se probudil a cítil jsem se jak kdbych nosil pytle s cementem(že by zvedačky se štěpánkou :D) a rval se. Nebyl jsem schopen dělat několik hodin nic jiného než ležet. Už v den plesu jsem se po dvou zápasech probudil s bolavými svaly, ale ples tomu nasadil korunu.

Nyní hodlám několi let relaxovat :)

Sunday, November 19, 2006

Citáty

Dnes večer jsem si tak pročítal citáty a některé mě velmi zaujaly a chtěl bych se o ně s vámi podělit. Jsou to sice jen slova, slova většinou nic neznamenají, ale tahle jsou podle mě velmi moudrá, dokáží přesně vyjadřit, co si člověk myslí. Tak tedy ty citáty...

"Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád." - Elbert Hubbard

"Pravda má jednu velkou výhodu: člověk si nemusí pamatovat, co řekl." - Auguste Rodin

"Chceš realizovat své sny? Probuď se!" - Joseph Rudyard Kipling

"Optimista prohlašuje, že žijeme v nejlepším možném světě. Pesimista se obává, že je to pravda." - James Branch Cabell

"Láska je to, čemu dovolujeme, aby nám ubližovalo." - americké přísloví (nechápu jak Američané mohli vyplodit něco takového, ale nebudu házet všechny do jednoho pytle,protože lid volí svého vůdce a jedinec nic neznamená)




Monday, November 06, 2006

Psací večer

Dneska mám psací večer, píšu jako o život, nikoho ty žvásty zajímat jistě nebudou, ale procvičím si pravopis a utužím si v paměti polohu písmen na klávesnici. Vypozoroval jsem na sobě jednu věc..používám hojně závorky (velmi hojně).
Dere se do hlavy

Dnes večer se stala hrozná věc, hrozná pro mě, ale určitě jí pocítilo nebo pocítí více lidí. Své tažení totiž započala ošklivá, zrůdna, falešná a nic dobrého nepřinášející podzimní deprese, a započala ho na mě, což se mi vůbec nelíbí, nechci ji nazývat depresí, je to sprostá depka, tohle slovo se k ní hodí mnohem víc. Určitě to znáte. Vaše hlava se plní hloupými myšlenkami, jsou k ničemu, jen k pochybování. Uvažování nad tím jestli vás má někdo rád a jestli jste k něčemu dobří opravdu nemá opodstatnění, jen ubíjí, nechápu proč to existuje...asi jsem málo zaměstnaný a proto přemýšlím, nechci, ale musím, protože to tak depka chce. A všechno jí nahrává. Práve před chvílí jsem se přistihl, jak dlouhou dobu uvažují nad tím jaké i/y napsat ve slově "vypadat", úžasné...základní pravidlo se podělo někam do prázdnoty vesmíru...a depka je hned šťastnější, že vás může shodit, že můžete přemýšlet zase nad nějakým dalším nedostatekem. Ne, písmena jsou to nejmenší, jiné pocity dají mnohem víc zabrat...

Tenhle úkaz mě nepřepere, nemá nárok, mám tu schopnost ji potlačit, vyhnat na chvílí z mysli, smích ji bolí a já se směju rád, svět je barevnej, moc barevnej, jde jen o to vychutnat si všechny barvičky.
Sny pod kruhem

Ještě jednou se vrátím k pobytu ve zbořenině nacházející se v obci Karle. Dějí se tam prazvláštní věci, patogenní zóny tam mají pré. Abych to upřesnil...v naší ložnici se na stropě kolem zbytku svítidla nacházel (pravděpodobně se tam bude nacházet i dnes) podivný kruh (kružnice) tvořena mnoha menšími kruhy. Vypadá to jakoby jen barva stěny trochu ztmavla...ale proč? Co se děje tam nahoře? Nic normálního, napadlo mě po tom, co sem strávil 3 noci ve středu tohoto obrazce.

První sen, který jsem měl byl jěště trochu romantický. Vystupoval v něm můj spolužák se spolužačkou. Jejich spojení by mě nikdy (strašně bych chtěl použít omšelý výraz "ani ve snu nenapadlo", ale jistě pochopíte, že je to v rozporu s tím, o co tu jde) nenapdlo. Další sen byl již mnohem akčnější, nebudu ho celý vyprávět, jen námatkou...obsahoval mozkoužrouty, jízdu jachtou po blátě, nájezdy amerických vozidel v mé obci a můj únik před podivným kulometčíkem. Tu noc sem se probudil...a naštěstí zase usnul.

Druhá noc již byla uvolněnější. Pamatuji si pouhý jeden sen, velmi krátký, s banánem a rvačkou.

Třetí noc byla bezesná, jak moc jsem za to rád. Ten kruh me na mou duši vyděsil. Bohužel nemohu zjistit, zda jsem psychycky narušen já nebo kruh, jelikož jsem pod ním spal sám.

Saturday, November 04, 2006

Vlaková epizoda

Tak jsem se přeci jenom dokopal k napsání příspěvku, co (snad) bude mít hlavu i patu. Je to útržek z dění kolem podzimních prázdnin. V tu dobu jsme se totiž vydali na zchátralý statek našeho spolužáka. Stavba se bude prodávat, takže to byla poslední možnost, kdy jsme tam mohli pobýt...a pobyt to byl pěkný.

Objekt se nachazí ve vesničce Karle blízko Svitav, což je odhadem z Kralup hodně daleko. Několik šťastlivců bylo na místo dopraveno autem (jak se to vezme, někomu může příjít několikahodinová cesta v zavalení rozličných věcí ne zrovna šťastná), ale já a další 4 lidi (Kuba, Gerard - Tomáš, Jonatán a Alenka) jsme museli použit vlak, a to hned 3 - rychlík VSACAN, osobák (nazveme ho třeba Ludvík) a motorák pod nadvládou přísného průvodčiho (moc přísného).

Všechno to začalo velmi napínavě...Kuba s Alenkou totiž prodělali zpoždění autobusu a proto jen díky tomu, že i náš VSACAN byl zpožděn stihli tento vlak. Další cesta pokračovala ve velmi...velmi uvolěném duchu.

Při cestě z Kralup do Prahy jsme načali Zelenou (pro neznalé Peprmintový likér) a každý si dal asi 2 loky - na zahřátí samozřejmě. Teď mě napadá proč jsme se chtěli zahřát když slunce pálilo do oken a bylo nám dost teplo. Asi to nebyl ten pravý důvod, jsem to ale hlava děravá. Cesta v uličce ubíhala celkem rychle a tak jsme se dostali až na pražské hlavní nádraží, kde přistoupil Jonatán a začal nás nabádat k nepřístojnostem. Jonatán pije a pije, pije dost a pije stále, a tak jsme pili s ním, avšak většinou nepije vodu ale alkoholické nápoje různého původu, a tak se stalo, že jsme během dvouhodinové cesty do České Třebové spořádali 2 litry vína, litr zelený, litr vodky a půl litru jelzina (kdyby seznam nebyl úplný, tak mě doplňte), také jsme trochu shishovali...jojo vlaková pohodička, do české Třebové jsme dorazily v celkem dobré náladě, s pomocí paní průvodčí a mých komunikačních schopností nalezli Ludvíka (nechápu proč mi Alenka nevěřila, že je to on) a pokračovali do Svitav. Během této cesty se podle mě nic zvláštního nestalo...tuším. Pří výstupu z vlaku ale následovala tragédie, Jonatán si totiž vruce nesl skleněný půllitr a upustil ho na betonové nástupiště, půllitr jen rozlučně zazvonil a bez okolků se rozpadl na nemálo střepů. Toho si všiml přísný průvodčí a chtěl aby to bylo zameteno, snažil se Tomášovi s Jonatánem vysvětlit, že lopatku jim půjčí paní v budce, ale oni to nemohli nebo nechtěli pochopit, každý příběh má ale dobrý konec a chlapci to pochopili a nástupiště pečlivě zametli. Potenciální nebezpečí bylo ve Svitavech zažehnáno. Jaké to bylo překvapení když pan přísný průvodčí jel s námi motorákem do Vendolí (kde byl cíl naší cesty, odtamtud nás měl odvést Jiří autem). Celou cestu se tvářil jaksepatří přísně a nedůtklivě, ani se mu nedivím. Všechno vyšlo podle plánu a my jsme s pomocí naší vedoucí Alenky vystoupili na správném místě. Všichni jsem byli trochu společensky unaveni, nejvíce asi Tomáš s Jonatánem, kteří usli pod železniční cedulí. Kuba si našel mnohem vhodnější lože a to v plechové boudě na zastávce na lavičče. Já jsem několik minut okouněl a pak jsem si také šel odpočinout do boudy, kam nefoukal vítr a bylo v ní velmi příjemně, což mě dovedlo až ke spánku. Co se dělo s Alenkou nikdo neví, ona sama říká, že neusnula. Zapoměl jsem úvest to, proč jsme vlastně šli spát, stala se totiž chyba a my protože jsme dobrý, přijeli jsme o hodinu dříve než bylo v plánu a naši automobilisté ještě nebyli na místě. Zpět k příběhu. Spali jsme asi hodinku, probudilo mě až vybrování mobilu, velmi mě překvapilo, dalo by se říci, že až přílíš, snad proto jsem mobil upustil na zem a odporoučel se poté z úzké lavičky za ním. Nicméně radost byla obrovská, volal totiž Jiří, že je už na místě a zárověň mi vynadal, že jsme někde jinde (protože je slepýš a neviděl nás), nebyla to samozřejmě pravda, byli jsme jen trochu maskovaní.

Jiří nás odvezl na statek. Tam všichni z vlaku kromě mě a Jonáše šli spát (a přišli tak o mnohá dobrodružství), spali a spali...spali dlouho a ani za rané noci se nechtěli bavit a požít nějaké ty posilňovače nálady. Tak tedy skončila vlaková epizoda a nadešly další...o některých z nich se možná rozepíšu příště.
Ouha!

A je to tu...řekl jsem, že se budu snažit o svůj blog starat, ale už dlouho jsme do něj nic nepsal. Nenapadá me o čem psát, tedy ne, že bych neměl o čem psát, ale nechci zde sdělovat osobní pocity, vytrubovat je do světa, to ne, přece jenom jsem člověk, který se do sebe dost uzavírá. Za posledních několik dní na mě zapůsobilo dost lidí, tím, jak se chovali. Opravdu mě fascinuje jak může být někdo "zlý", arogantní, naprosto netolerantní a honící se za úspěchem. Každý ma v sobě kus sobce, jenže co předvádí někteří jedinci je opravdu síla, ale právě tohle mě pohání k tomu abych se snažil být lepší. Jediné co by mi stačilo je trocha respektu. No radší nerozebírat :) Mimochodem kdyžtak mě upřímně pošlete do p****e ;)